Co je pod pokličkou? - část 2.
  Zpět na úvod

Datum: 2. 6. 2017

Díky Zdendovi můžeme nahlédnout "pod pokličku", protože nám povypráví něco o své práci vývojáře a vůbec o celém procesu vzniku jednoho produktu. Málokdo si umí představit, co všechno se musí stát, nebo naopak nesmí, než si například takový postroj odnese z obchodu domů. 

Seriálu worksafety.cz: Příběhy lidí, kteří ovlivnili náš obor! 

V tomto článku od Zdendy Žoldoše se seznámíme s průběhem a procesem certifikace výrobků.

Certifikační dokumentace

Připravit dokumentaci pro CE certifikaci je pro zkušeného matadora hračka. Ten, kdo ji vytváří prvně, by se měl pořádně najíst, a tím si zajistit obalení nervových vláken, neb zkušebna je instituce přísná a neoblomná.

Základem certifikační dokumentace je kusovník s výkresem sestavy výrobku, který se posléze rozpadá na dílčí výrobní výkresy. Výrobce musí definovat veškeré pevnostní součásti postroje a definovat jejich materiálové a technické parametry. Pevnostní části postroje jsou děleny do dvou skupin –kovy (spony, karabiny, déčka, mailony) a textilní části (popruhy, nitě, lemovky a pevnostní švy).

Kovy – paradox solné komory

Zásadní otázka z kultovního filmu o Československé lidové armádě byla: co se stane, necháme-li samopal na dešti? Stejnou otázku si určitě položili i normotvorci, a proto do testů zahrnuli i korozní zkoušku. Nestačil jim déšť přírodní, ale rovnou si nechali sestavit sofistikované zařízení nazvané solná komora, kde se kovy vystavují sprejování solnou mlhou po dobu 48 hodin. Hodnocení testu dává jasnou odpověď. Kvalitní kovy jsou bez poskvrny, nekvalitní zreziví, správně řečeno zkorodují. V praxi ale dochází k tomu, že se už po prvním použití nárazem nebo odřením naruší povrchová úprava a odtud se už lehce dovtípíme, co se stane s karabinou nebo s déčkem. To stejné jako když necháte samopal na dešti - zreziví. Tomu se říká paradox drahé zkoušky v solné komoře.

Textilní části – niť života

Pevnostní šití musíme vyobrazit v technickém výkresu a definovat šicí nitě a počet stehů. Zde si dovolím okomentovat, že je velice těžké zkontrolovat, jestli má šicí obrazec 200 nebo 210 stehů. Někdy je šití husté nebo šicí sloupek podšitý, a kontrolor ve zkušebně nemůže stoprocentně říci, zda šev je správně nebo špatně. Chyba se ale s největší pravděpodobností ukáže na pevnostním testu.

Při šití si často pokládám otázku, kde vznikl pojem "niť života". Hlavním parametrem nitě je její jemnost. Čím nižší číslo, tím je niť tlustší a pevnější. Příkladem je niť s označením 10, která se používá hodně často na šití pohorek. Opakem je číslo 80, která je určena pro vyšívací stroje. Pro naše účely je asi nejvhodnější niť 20 nebo 30 z polyamidu nebo polyesteru. Do zkušebny dodávám referenční štítek od dodavatele nití, kde jsou definovány i další podrobnosti. A pojem "niť života"? Když prdne pevnostní šití na kritickém místě, bude s vámi pravděpodobně amen.

Vlákna se nám dále vinou a setkávají do popruhů. Výrobce v referenčním štítku definuje parametry popruhu. Hlavním faktorem je počet osnovních a útkových nití, které tvoří pevnost popruhu. Důležitý je typ tkaní a omaková vlastnost (tvrdý, tuhy, poddajný, měkký, hadrovitý…atd.). Méně známý pojem je háčkovací systém. Ten je tak důležitý, že je i předepsaný v normě. Jde o úpravu hrany popruhu do nepáratelné podoby. To lze asi nejlépe vysvětlit Velikonoční paralelou a přirovnáním popruhu k mašli. Trochu k polednímu mává koledník pomlázkou bohatě zdobenou pentlemi v parku okolo keřů. Koneček jedné z pentlí se zachytí  o větévku a začne proces, který je u postrojů nežádoucí. Půlka pentle je v mžiku vypárána a koledník si toho všimne až když pomlázka zapruží jak rybářský prut. 

Etiketa

Přejděme zase trochu k papírování. Návod k použití obsahuje textovou a piktogramovou část. V textu se uvádí, že se nesmí výrobek strkat do kyselin a mikrovlnky, a v piktogramech je ukázáno, že si nemáte dávat nohavičky na hlavu a pak se věšet.  Trochu zvážním. EU klade na výrobce vysoké nároky a je nutné mít návod detailně propracovaný a bez chyb. Někdy je to nadlidské úsilí udržet 27 jazyků EU bez překlepu a ještě se vyznat v národní legislativě Finska nebo Vatikánu. Někdy se už návody podobají formátu výkladového slovníku a stromy v lesích mizí po hektarech. Brusel mlčí a touha po uznání elektronických manuálů je stále v nedohlednu.

Zkušebna

Dejme tomu, že fascikl zvaný dokumentace je hotov, testovací vzorky ušity, termín zkoušek naplánovaný.  Svatostánek zkušebna je totiž posvátné místo. Zde se neodporuje a přijímá se pokorně úděl vítěze či poraženého. Testování začíná statickými zkouškami všech připojovacích prvků. Polohovací body se zkouší na zkušebním válci. U symetrických polohovacích bodů se zkouší pouze jeden a u asymetrických oba po dobu 3 minut na 15kN. Zachycovací  body a centrál se zkouší na figuríně. Zkušební komisař navlékne na torzo postroj a zkouší. Centrální bod (EN 813) se zatíží na 15kN  po dobu 3 minut. Obdobně se zkouší zachycovací body (EN 361) hlavou nahoru na 15kN po dobu 3 minut a hlavou dolů na 10kN po dobu 3 minut.  

Dynamické testy jsou asi pohledově nejatraktivnější. A navíc, jestli něco prověří postroj, tak jsou to právě tyto testy, konkrétně testy zachycovacích bodů. Potřebujete k němu  pouze pádovou věž, dvoumetrové lano opatřené osmičkovými uzly a stokilové železné torzo. Čtyři metry volného pádu nohama napřed a následně hlavou napřed na stejném laně slibují vzrušující pokoukáníčko. Ostatní dynamické testy jsou slabé jako kafe-druhák. V mé praxi jsem si s nimi ještě neměl čas lámat hlavu.

No a máme otestováno. Jak je známo, žádná práce není hotová, pokud není papírově vyřízená. Vše skončí, až když zkušebna vydá certifikát, který opravňuje k zahájení sériové výroby. 

Hurááá! :-)

Chcete se Zdendy na něco zeptat? Napište nám na email katerina@worksafety.cz, rádi mu veškeré dotazy předáme. 

Článek "Co je pod pokličkou? - 1. část" o vývoji nového produktu si můžete přečíst zde.

Text, foto: Zdeněk Žoldoš